2. kolo Českého poháru 2012 -plavecké závody na krytém bazénu Sarezy v Porubě

Tahle multifotka potvrzuje, že nejlepší je focení jen tak pro radost. Jedno páteční ráno jsem se rozhodl, že si cestou ze školy udělám pár fotek a takhle to dopadlo. Stačilo vzít foťák do ruky a koukat se kolem sebe, nebo v tomto případě spíše pod sebe. Zpočátku jsem se bál, aby takový stínoportrét nebyl temný a depresivní, ale ukázalo se, že snaha o různorodost chodníků zajistila docela pěknou barevnost celé multifotky.

Na některých místech jsem stál a přemýšlel, jak správně využít zajímavého podkladu, jindy jsem se zastavil jen na půlvteřinu zaostření a cvaknutí dvou fotek. Původně jsem chtěl jen cover photo na facebook, které mělo být jen z cca osmi fotek, ale ukázalo se, že se mi z dvaceti fotek špatně vybírá, tak jsem se rozhodl použít skoro všechny lokace. Pro zájemce jsem jejich rozmístění zadal na mapu. Některé je možné snadno poznat, ale u jiných by člověk musel hodně dlouho hledat.

Doufám, že se mi podaří jít si takto zafotit častěji. Začíná to totiž dobrou náladou a končí ještě lepší náladou.

Ateliérové focení na zakázku.

Během návštěvy Prahy za účelem rozloučení s Václavem Havlem (článek a fotky zde) jsem se náhodou, nechtěně a dalo by se říct i omylem dostal na zasedání vlády. Cestou z hradu jsem mimoděk odbočil ke Strakově akademii, protože jsem věděl, že ve čtyři hodiny odpoledne má proběhnout mimořádná schůze. Přišel jsem před budovu, vytáhl foťák a čekal, jestli přijede někdo známý. Po chvíli za mnou přišel policista z ochranné služby a řekl mi, že se tam nemám motat. Začal jsem se balit, načež mě poslal dovnitř, abych si vyřídil akreditaci. Tak jsem zašel na recepci a požádal jsem o propustku jako novinář. Předložil jsem občanku a vymluvil se, že nemám oficiální press kartu. Ukázalo se, že to není takový problém a tak jsem dostal povolení jít fotit na zasedání kabinetu. Po ,,důkladné" bezpečnostní kontrole, která mimochodem neodhalila mé dva nože, jsem se spolu s ostatními novináři vydal do tiskového centra. Chvíli před začátkem schůze nás fotografy a kameramany vzali nahoru na fototermín. Po příchodu premiéra Nečase jsme mohli jít dovnitř udělat pár fotek. Poté nás opět odvedli do tiskového centra, kde jsme čekali na tiskovku. Světlo tam bylo mizerné, ale něco z toho vyšlo. Tato zajímavá zkušenost, která se nepoštěstí každému, mě utvrdila v tom, že nechci být profesionálním fotografem. Jednou dvakrát je to fajn, ale chodit na každé zasedání musí být opravdu nuda.

Den po úmrtí Václava Havla jsem se vydal rozloučit se do Prahy. Věděl jsem, že to musím a chci udělat. Abych se vypořádal s návalem emocí, vzal jsem si foťák a udělal pár fotek. Od dvanácti hodin byla rakev vystavena v Pražské křižovatce. Dorazil jsem kolem půl, vytáhl foťák a prošel kolem řady k novinářům čekajícím u vchodu. Dovnitř jsem se dostal mezi prvními. Udělal jsem fotky a rozloučil se. Silný zážitek. Pak jsem se vydal na hrad a po krátkém intermezzu na úřadu vlády (článek a fotky zde) jsem dorazil ke svatému Václavovi.

Výlet s foťákem, stativem a filtry nad inverzní oblačnost. Parádní zážitek, opravdu se mi nechtělo dolů.

Podzim je skoro pryč a já jsem zjistil, že nemám skoro žádné fotky. Nikam daleko jsem se nedostal, snad je na dva dny do Beskyd, kde jsem však měl trochu jiné starosti. Jako člověku, kterého občas označují za „fotografa“, mi to nedalo a vypravil jsem se alespoň na krátkou procházku mou čtvrtí – Pustkovcem. Přestože se jedná jen o dolinu sevřenou paneláky. Našel jsem tady pár zajímavých míst k focení a věřím, že pár překvapení mě tady ještě čeká.

Na facebooku jsem si založil album s názvem Life Through a Lens a postupně tam přidávám fotky. Možná to zůstane u jedné procházky, možná tam začnu přidávat i další fotky. Každopádně jsem si těmito obrázky udělal radost. Třeba se budou líbit i někomu dalšímu. Zde je veřejný odkaz na facebookovou galerii U každé fotky je pak link na větší verzi na mém flickru